Draci
Draci jsou mytologická zvířata, která najdeme v mnoha dávných historických pramenech v různých zemích. Je zajímavé, že v různých krajích se popis a přístup k drakům liší. U nás jej známe (především z pohádek) jako nebezpečné zvíře, které je potřeba zabít zatímco v jiných zemích je drak posvátný a jeho zabití bylo přísně trestáno. Některé neevropské země měly představy o dracích jako o hodných a lidem pomáhajících tvorech. Stejně tak i jejich vzhled je rozmanitý. Někteří draci byli popisováni s více hlavami, v Číně měli zásadně jen jednu. Stejně tak se lišil počet nohou nebo jestli měli křídla.
Je možné, že představy o dracích byly ovlivněny hady a ještěry. Latinské slovo draco nebo dracónis znamená i had. V akkadské říši byl drak zasvěcen nejvyššímu bohu a byl vyobrazován v podstatě jako kříženec hada a ptáka Noha. Našly se totiž archeologické vykopávky s jeho podobou. Chetitský drak Illujanka byl patrně první, který žil v jeskyni. Draci se objevují i v Bibli, ale nejpopulárnější byli v Číně. Nejprve se uctívali jako mořský bůh, později jako tažné zvíře pro vozy bohů, jejich služebníci nebo strážci pokladů. V čínské mytologii se dělily 4 skupiny draků-nebeští, pozemští, draci-duchové a draci-strážci pokladů.
Dnes se draci vyskytují ve fantasy (literatura, PC hry) nebo sci-fi. V Anglii v době krále Artuše byli draci v různých barvách symboly znepřátelených zemí. Vlajka Walesu si dodnes ponechala symbol červeného draka. Objevovali se i v heraldice (na erbech šlechticů), u nás to byly např. erby Hada z Proseče, Hájka z Robčic nebo Obešlíka z Lipultovic. Město Trutnov zas získalo název podle hrdinského drakobijce Truta.
Jednorožci
Jednorožec je bájný tvor, symbol dobra, čistoty a panenství. Považuje se za božskou bytost a ochránce lesů a stromů.
Vzhled: Je to tvor podobný koni nebo antilopě. Má bílou barvu, ale objevují se i zmínky o zelených či černých jednorožcích. Mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se jejich barva mění do stříbrné a bílé. Hlavním poznávacím znamením je šroubovitý roh s magickými schopnostmi. Jsou rychlí, plaší a vznešení.
Roh: Má magické schopnosti, např.očistit vodu a půdu, které se dotkne. V rozemleté podobě je ochranou proti všem jedům a také jako lék. Dodnes mnoho lékáren má v symbolu jednorožce nebo jeho jméno v názvu.
Povaha: Jednorožci jsou velmi plaší a lidem se vyhýbají. Jsou mírumilovní, ale když je někdo rozzlobí nebo jim chce ublížit dokážou být silnými protivníky. Komu se však poddá je mladá panna. Nebojí se dát jí hlavu do klína a klidně usnout.
Výskyt: Objevuje se v mytologii národů u Středozemního moře (zejména Řecka), ale také v mytologii čínské. V Číně se dokonce jednorožci střeží zašlápnout brouka či mladou trávu (říká se mu tam ťi-lin).
Černý jednorožec: Ve fantasy se objevuje většinou po boku čarodějů a válečníků. Nemá magické schopnosti, ale jsou neuvěřitelně silní s velkými a těžkými kopyty a rohem jako zbraní. Jsou podobní fríským koním.
Symboly a heraldika: Jednorožec se objevoval v erbech mnoha slavných rodů jako znak cti a čistoty, např. německého básníka Schillera a erby vladyků z Běškovic, Pokratic, Liboslavi, Újezda či Lukavec. V symbolu ho má i městečko Třešť anebo Skotsko, kde je štítonošem. Také je symbolem již zmiňovaných lékáren a Neviditelný růžový jednorožec je ústřední božstvo proslulé parodie na teismus.
Realita?: Jednorožce prý viděly slavné osobnosti jako Alexandr Veliký, Cézar a Čingischán. Existují o nich i zmínky v prastarých zdrojích, např. jeden řecký lékař, který roku 416 př.n.l. navštívil perský dvůr napsal, že v Indii žije zvíře větší než kůň s bílou srstí, tmavorudou hlavou, tmavě modrýma očima a cca 45 cm dlouhým rohem. Plinius st. se v 1 st.n.l. zmiňuje o zvířeti (mocerovi), které má uprostřed čela dlouhý černý roh. Kronikář Jerome z Tours se zmiňuje o povaze jednorožců a jejich náklonnosti k pannám. Sporadicky se zmínky o těchto nádherných zvířatech objevovaly ještě v 17.st. Skeptici tvrdí, že kdyby jednorožci opravdu existovali, musela by být aspoň jedna kostra v nějakém muzeu. Navíc při současné úrovni poznání přírody je nepravděpodobné aby na něj ještě nikdo nenarazil a třeba ho nevyfotil, tak jako např. Yettiho.
Vlkodlak
Vlkodlaci se poprvé objevili ve středověkých germánských a slovanských pověstech. Tehdejší lidé si tím pravděpodobně vysvětlovali krvavé útoky vlků (zvlášť těch nakažených vzteklinou), lykantropii, onemocnění, která způsobují nadměrné ochlupení člověka a mohlo docházet i k hromadným halucinacím, které způsobovala paličkovice nachová v žitě (tedy chlebu, který vesničané pekli).
Podobně jako u upírů, věřili lidé v několik možností jak se člověk může stát vlkodlakem. Mohla to být např.určitá doba narození (třeba za úplňku 24.prosince) nebo způsob narození (když se člověk narodil s již vyrostlými zuby nebo nohama napřed), dále se vlkodlak mohl narodit z pohlavního styku ženy s upírem či vlkem a přímým stykem (pokousání nebo vypití vlkodlačí moči). Hodní vlkodlaci vznikli, když je zaklel čaroděj. Stejně tak neškodní byli vlkodlaci, kteří vznikli z mrtvého člověka přes jehož hrob přeběhl pes, kočka nebo kohout.
Člověk se přeměňuje ve vlkodlaka za úplňku.
Lykantropie, název, který se v souvislosti s vlkodlaky také používá je psychiatrická diagnóza spočívající v tom, že si pacient myslí, že je lykantropem. Vyskytuje se zejména v hororech a fantasy. Postižení lidé se v určitých fázích měsíce mohou přeměnit ve vlka, medvěda nebo kočkovitou šelmu popř.mají v tu dobu silnější smysl typický pro tato zvířata (čich).
Žádné komentáře:
Okomentovat