Sfinga
Sfinga (nebo sfinx) je bájná bytost s lvím tělem a beraní, sokolí nebo lidskou hlavou. Nejstarší doklady Sfingy jsou známy ze starověkého Egypta, odkud se dostala do řecké mytologie. Nejznámější je socha sfingy v egyptské Gíze a mýtická thébská sfinga z Řecka.
Nejslavnější egyptská sfinga (v Egyptě totiž existuje mnoho jejích vyobrazení-např.Růžová sfinga nebo sfingy z vesétských chrámových komplexů v Karnaku a Luxoru) byla postavena asi ve 3.tisíciletí př.n.l. za vlády panovníka Rachefa na Gízské plošině a je to největší socha vytesaná z jednoho kusu kamene na světě. Je 74 m dlouhá, 6 m široká a 21 m vysoká. Není zcela jasné, koho zobrazuje. Podle egyptologů je obrazem panovníka Rachefa, stavitele druhé největší pyramidy. Původně se jmenovala Sešep-anch en-Rachef, neboli Obraz žijícího Rachefa.
Průběhem času utrpěla mnoho poškození. První, kdo ji opravoval byl v 15.stol. př.n.l. faraon Thutmose IV.Chybí jí např.asi metr široký nos. Velmi rozšířená legenda tvrdí, že jí ho ustřelili Napoleonovi vojáci v průběhu jeho tažení do Egypta. Tato informace je však nepravdivá, protože existují obrazy Sfingy z doby před Napoleonovým tažením, které ji zobrazují bez nosu. Egyptský historik al-Makrízí připisuje zničení nosu súfijskému fanatikovi jménem Muhammad Sa'im al-Dahr, který byl rozhořčen tím, že prostí rolníci uctívají Sfingu, aby tím zlepšili svou úrodu. Sa'im al-Dahr byl poté pověšen za vandalismus. Zničení nosu se mělo odehrát v roce 1378.
Přes všechny snahy památkářů je Sfinga ve velmi špatném stavu. Podílí se na něm zejména prosakování splaškových vod z nedaleké vesnice a znečištěné káhirské ovzduší. Taktéž rekonstrukce, která proběhla v 80. letech minulého století napáchala více škody než užitku. Nevhodně použitý cement způsobil to, že začal opadávat včetně vápencových částí Sfingy. Cement totiž narozdíl od přírodního vápence není tolik prodyšný. Vědci se v současné době snaží volit vhodnější druhy materiálů.
V řecké mytologii je velmi známá tzv.thébská sfinga. Po matce Echidně zdědila ženskou hlavu, po otci Tyfónovi dračí ocas a měla lví tělo podobně jako její sestra Chiméra. Seděla na skále před branami města Théby a číhala na kolemjdoucí poutníky. Těm pak dala hádanku. Když neznali správnou odpověď, hned je sežrala. Hrdina Oidipus se rozhodl s příšerou skoncovat a proto přišel před městskou bránu.
Sfinga mu položila otázku: "Kdo chodí někdy po dvou, někdy po třech a někdy po čtyřech nohách-a když chodí po čtyřech je nejslabší?" Oidipus bez váhání odpověděl. Zklamané Sfinze to však nestačilo a nechtěla ho propustit, dokud neodpoví i na druhou otázku: "Kdo jsou dvě sestry, z nichž jedna se zrodila z druhé a druhá z první?"
Oidipus odpověděl i na tuto hádanku. Rozzuřená Sfinga se vrhla ze skály dolů a zabila se.
Od té doby žili Thébané svobodně a požádali Oidipa, aby se stal jejich králem.
Odpovědi na otázky Sfingy jsou: 1)Člověk, protože chodí po čtyřech když je dítě, po dvou, když je dospělý a s holí, když je starý. 2)Den a noc. (Ve starém Řecku den a noc byla dvě ženská božstva).
Fénix
Podle starověkého řeckého historika Hérodota žil v Egyptě bájný pták Fénix. Byl to podivuhodný pták: měl orlí tělo, purpurové a zlaté peří a obyvatelům slunečního města zvaného Héliopolis se ukazoval jednou za pět set let. Když Fénix pocítil blízkost smrti, obalil se do jakéhosi zámotku z myrhy a kadidla, z něhož se pak zanedlouho znovu zrodil: položil se na oltář Slunce, kde jeho kouzelný zámotek shořel. Z toho vzniklo úsloví "znovuzrodit se z vlastního popelu jako Fénix". Fénix se stal symbolem nesmrtelnosti, který si v podobě Krista později osvojila i křesťanská tradice. Ostatně se vyskytuje také v mnohých pohanských pověstech. Tvrdilo se například, že jeho peří, údajně nepotopitelné, používaly víly při vytváření plavidel, které jim umožňovalo plavit se po mořích bez nejmenšího nebezpečí i v nejprudších bouřkách.
Pegas
Pegas je v řecké mytologii bílý okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy. Vyprávění o jeho původu se liší-podle jednoho vyskočil z těla své matky když jí Poseidón uťal hlavu, jiná verze vypráví, že vyskočil ze země na níž dopadla Medúsina krev.
Jeho druhem byl hrdina Bellerofontes, který ho zkrotil pomocí kouzelné uzdy, kterou mu darovala bohyně Athéna. O dobrodružství, která spolu zažili, vypráví mnoho příběhů, např. Bellerofontes s Pegasovou pomocí zabil obludu Chiméru a přemohl divoký kmen Amazonek. Bellerofontes se po svých úspěších začal cítit jako bůh a chtěl s Pegasem vzlétnout na Olymp, což rozzlobilo nejvyššího boha Dia a za trest nechal Bellerofonta z Pegase spadnout, ten pak ztratil rozum a zůstal chromý. Pegas byl proměnen v souhvězdí, sídlil v blízkosti Dia a nosil jeho hrom a blesky.
Žádné komentáře:
Okomentovat